Pohádka „Andulka na pouti“ je pokračování pohádky Bankovka Stovka a setkáváme se v ní opět s hlavní hrdinkou Andulkou, která se učí hospodařit s penězi.
Bylo tomu již celý týden, co se Andulka nepodívala
na svoji stokorunu do peněženky. Měla moc práce
s malováním, modelováním, pohádkami v kníž-
kách, běháním venku, a ještě k tomu, panenka
Žofka potřebovala vzít k doktoru na očkování.
Proto se Andulka věnovala panence a hraní.
V neděli Andulce její stokorunu připomněla
maminka, když se zeptala: „Andulko, jestlipak
už víš, co si koupíš za tu stokorunu, kterou jsi
dostala minulý týden k narozeninám?“
Andulka na to: „Já si za ni, maminko, nechci nic
koupit. Ona je kouzelná. Povídá si se mnou. Říkala
mi, že by chtěla kamarádky, aby jim v peněžence
bylo veseleji. Samotné je jí tam prý smutno.
Musím tedy sehnat té stovce kamarádky, ale
nevím jak, když nechodím do práce jako ty? Ty
se máš, maminko, můžeš si vydělat penízků,
kolik chceš, ale děti musí jen čekat, co dosta-
nou. Maminko, viď, že pořídíme té mé stoko-
runě kamarádky?“
Maminka: „A víš ty vlastně, Andulko, jaké
existují peníze? Jaké kamarádky měla ta stoko-
runa na mysli?“
Andulka: „Nevím. Asi další stokoruny a ostatní
barevné papírky, co nosíš třeba ty v peněžence.“
Maminka vyndala svoji peněženku z kabelky
a rozložila na stůl peníze, co v ní měla. Začala
vysvětlovat Andulce, že ta stokoruna by se jistě
dobře spřátelila třeba s dvoustovkou.
„Podívej Andulko, tohle je dvoustovka.
Za jednu dvoustovku bys vyměnila dvě stoko-
runy. Rozumíš mi, jak to myslím? Tenhle jeden
papírek má dvakrát takovou hodnotu, jako
tahle jedna stokoruna.“
Andulka: „Co se vlastně dá koupit za sto
korun, mami?“
Maminka: „Za sto korun by byl třeba ten
veliký pohár v cukrárně. Také by za to byla
velká hromada rohlíků. Pokud by třeba jeden
rohlík stál dvě koruny, pak za stokorunu bys
jich koupila padesát.“
„A co dál, maminko, si můžu koupit za tu
stokorunu?“ ptá se Andulka.
Maminka: „Třeba panenku, anebo ply-
šového medvídka. Mohla by sis za ni koupit
třeba i autíčko, anebo na pouti, dvě jízdy na
labutích.“
„A co za dvě stě korun, maminko?“ „Za to
bys mohla mít dva poháry, sto rohlíků po dvou
korunách, dva plyšové medvídky, anebo dvě
panenky a na labutích by ses svezla čtyřikrát.“
Andulka: „To na labutích bych se svezla jed-
nou, pak bych šla na autíčka, a nakonec do stra-
šidelného hradu.
Maminko, už vím, za co chci utratit tu stoko-
runu, půjdeme na pouť. Že jo, mami? Prosím.“
Maminka se na Andulku usmála. „To je
nápad! Dnes je neděle, a to je ten nejlepší den,
vyrazit na pouť.“
„Tak honem, ať už jsme tam.“ Pro rodinné
odpoledne se nechal zlákat i tatínek. Malého
brášku, v kočárku, vzali samozřejmě také
s sebou. Spěchali, aby už ochutnali tu skvě-
lou zmrzlinu, cukrovou vatu, párečky a tatí-
nek pivo. Chystání celé rodiny na odpolední
procházku však bylo trochu nahonem. A tak
se stalo, že Andulka, plna nadšení, doma zapo-
mněla tu svoji peněženku se stokorunou.
Na pouti šla Andulce ze všeho hlava kolem.
Rozhlížela se po houpačkách, kolotočích,
autíčkách a dalších atrakcích. Malé i větší děti
si to užívaly a Andulka se neskutečně těšila,
až se také na něčem sveze.
Hudba hrála, děti výskaly, pro samý hluk
však nebylo slyšet vlastního slova.
„Tolik lidí bych tu nečekala,“ povídá
maminka, „pojďme támhle ke stánku, koupíme
si limonádu a domluvíme se, na jakou atrakci
půjdeme, ano?“
Celá rodinka se postavila do fronty na limo-
nádu a se zaujetím sledovala, jak jezdí autíčka
na autodromu, jak do sebe vrážejí, jak se tamti
dva předhánějí…
A pak se něco v pohádce přihodilo, co mnohé změnilo, to vám však neprozradím. Jste zvědaví? Pak je jednoduché řešení si koupit pdf s pohádkami a přečíst si celou pohádku a dozvědět se, co se pak na pouti přihodilo.