Víte, co je bankovka? Ano, to je takový barevný papírek, který maminka a tatínek nosívají v peněžence. Když potřebují například
nové boty, jdou do obchodu, vyberou si boty a vymění je za ten papírek z peněženky. Někdy dokonce vyndají papírků víc a někdy jim zase paní prodavačka nějaké jiné barevné papírky
vrátí. Mnohdy k tomu přidá ještě ty kovové kulaté placičky, kterým říkáme mince.
Prohlíželi si s vámi rodiče někdy takovou bankovku? A povídali jste si o tom, k čemu slouží?
To jednou malá Andulka, když jí byly …
… asi dva roky, začala zkoumat maminčinu kabelku a objevila peněženku. Moc ji bavilo vyndávat kulaté kovové mince a ty šustivé bankovky.
Prohlížela je a zkoumala velmi pečlivě. Muchlala je a zase narovnávala a pak je i ochutnala. Ale fuj, Andulce to ani trochu nechutnalo. Tedy je jen vyndávala a zandávala zpátky do peněženky. V tu chvíli maminka vykoukla z kuchyně a vykřikla
úlekem: „Andulko, tam má maminka penízky, ty nesmíš vyndávat!“ Vzala Andulce peníze z ruky, uložila je pečlivě do peněženky, peněženku do kabelky a vše odnesla pryč. Andulka
byla smutná, že jí maminka sebrala takovou zajímavou hračku, a ještě navíc se na ni zlobí.
„Pročsi nesmím hrát s penízky? Vždyť mně to tolik
zajímá,“
vzlyká si pro sebe Andulka. Andulka rostla jako z vody, a když jí bylo pět let, dostala k narozeninám vlastní peněženku v ní: bankovku Stovku.
„Teď už jsi velká holka a zvládneš si sama koupit v obchodě, co budeš chtít. Dáváme ti s tatínkem k narozeninám peněženku, a aby nebyla tak prázdná, dali jsme ti do ní rovnou první stokorunu.“
Andulka se cítila o mnoho starší. Má teď peněženku jako maminka, a navíc v ní má i vlastní peníze. Dosud měla pocit, že je to pro malé děti naprosto zakázaná věc. Ale teď, když už má i ona bankovku, považují ji maminka s tatínkem jistě za velkou slečnu.
Musí si jenom dát pozor na malého brášku, aby jí tu bankovku
nesebral.
Po narozeninové oslavě si Andulka hrála s panenkami a s peněženkou. V jednu chvíli, ke svému úžasu, zaslechla tenounký hlásek, který vycházel z peněženky.