V kraji za devíti horami, devíti řekami a za velkým hustým lesem najdete vesničku s názvem
Diamantová Lhota, ve které žijí dva kamarádi – Ríša a Míša.
Jsou to kluci školou povinní a uličníci jako vyšití. Tropí lotroviny, na které jiné děti ani nepomyslí. Například minulý čtvrtek se rozhodli vystrašit rybáře Čenku. Navlékli se do starých zelených svetrů, vyzdobili se jako vodníci a už si to plavali v rybníce jako by
byli skutečnými hastrmany. Rybář ponejprv, samým úlekem z toho, že se snad na něj chystá opravdový vodník, nemohl ani promluvit. Ale potom, když viděl, jak se kluci v těch maškarách motají, div se neutopí, měl ještě co dělat, aby jim rychle přispěchal na pomoc a vytáhl je, pěkně jednoho po druhém, na břeh.
Tam si zachránění kluci od pana Čenky vyslechli nápravnou řeč. Zuby jim jenom drkotali, jak byli promrzlí. A doma? To byl teprve pořádný povyk! Maminka se na Ríšu opravdu zlobila a zakázala mu televizi na celý týden.
Míša má za trest psát celou násobilku. Stokrát.
A na televizi se dívat také nebude.
Ráno ve škole se na sebe kluci jen ušklíbli, že se jim ta legrace tentokrát moc nepovedla.
Ale nemyslete si, polepšení jim dlouho nevydrželo. Ríša přišel hned v pondělí s novým nápadem. Slyšel vyprávět tatínka o jeskyni v lese, která je víc než tajuplná. Prý se v ní ukrývá veliký poklad a navíc, ten, kdo tam ten poklad objeví, bude nejbohatším na celém světě.
Kluci na sebe šibalsky mrkli a hned odpoledne si vyrazili hrát do lesa. Tak to alespoň oba řekli doma maminkám, které měly radost,
že si kluci budou hrát venku a nebudou žadonit o televizi, kterou mají beztak zakázanou. Míša ani Ríša neměli ponětí, kde přesně se jeskyně nachází.
„Co ještě říkal tvůj tatínek, Ríšo? Vzpomeň si, určitě jsi nic nezapomněl? Kde přesně máme tu jeskyni hledat?“ Kluci běhali
sem a tam po lese, jako by je někdo honil, jen aby jeskyni objevili ještě za světla.
Marně. Za tmy dorazili domů celí unavení. Maminky už si skoro myslely, že kluci zas vyvedli nějakou lotrovinu, ale když
se jim chlapci celí a zdraví vrátili domů, byly rády, že jsou v pořádku. Ríša potom u večeře začal nenápadně vyzvídat od tatínka, co o té
Diamantové jeskyni v lese ví.
Tatínek se jen zasmál: „To je taková babská povídačka, kterou si někdo vymyslel, aby jí věřili malí kluci.“ Ríša na to: „Tatínku a která
babka to povídala? Mohla by vědět, kde ta jeskyně stojí.“ „Ale jdi ty, snad nechceš objevovat diamantový poklad. To by nám ještě scházelo, abychom tě hledali někde ve skalách,“ usadil Ríšu tatínek.
Na druhý den začali kluci shánět informace o jeskyni, kde se dá. Paní knihovnice byla víc než překvapená, když viděla, jak dva největší
uličníci ze školy, vchází do knihovny. Tady chlapci objevili starou zaprášenou kroniku,
která se jim při pokládání na stolek sama rozevřela. A hádejte, na jaké stránce? Zrovinka tam, kde se psalo o Diamantové jeskyni! Kluci četli řádky o jeskyni nejmíň pětkrát, aby si byli jistí, kde ji mají hledat. Text byl psán ve verších a oni mu, ani jeden, moc nerozuměli:
„Tam za Vrbovou horou,
kde se dá projít štolou,
tam stojí, v celé své kráse,
diamantů plná hora,
najde ji ten, kdo dívá se shora.“
Kluci byli nadšení, že o té hoře našli
zmínku. Stará paní knihovnice se zvědavě
zeptala: „Copak to hledáte v naší staré kro-
nice?“ Míša usoudil, že paní by mohla něco
vědět, a proto odpověděl otázkou: „Nevíte,
kde najdeme Vrbovou horu a Diamantovou
jeskyni?“ Knihovnice si oba chlapce přemě-
řila zvídavým pohledem a pak před nimi roz-
prostřela starou mapu zdejšího kraje. „Tady,
tenhle kopec se dříve nazýval Vrbovou horou,
protože kolem rostly samé vrby. Tu vaši
Diamantovou jeskyni najdete tady,“ zapíchla
paní knihovnice prst do mapy. „Ale před vál-
kou tam byl lom. Místo je dnes opuštěné,
a proto je tam vstup zakázán, aby se nikdo
nezranil. Kluci, ne aby vás napadlo tam cho-
dit!“ připomněla jim ještě nakonec důrazně
knihovnice.
To bylo panečku něco! Kluci se domluvili,
že vyrazí v sobotu ráno, aby měli celý den na to,
dojít do starého lomu, objevit jeskyni, aještě
se před setměním stihli vrátit domů. V lese
si kluci hrávali běžně. Maminkám tedy nepři-
padalo divné, že si s sebou berou svačinu a jdou
prý na celý den do lesa.
Kluci s batůžky, svačinou a plni očekávání
vyrazili lesem k lomu. Oba se v hloubi duše
pořádně báli, ještě nikdy totiž nebyli sami tak
daleko od domova. A navíc, co když je ta jes-
kyně strašidelná? Cestou se pořád ohlíželi
a měli pocit, že je někdo sleduje. Když se ale
zadívali za sebe, nic zvláštního nezpozorovali.
Asi za dvě hodiny rychlé chůze dorazili k býva-
lému lomu. Pohlédli shora do hluboké propasti.
Vítala je zde velká cedule s nápisem:
„Vstup zakázán,
nebezpečí úrazu!“
Kluci se rozhlíželi, kudy by se jen bezpečně
dostali dolů a zda tam někde neuvidí vchod
do Diamantové jeskyně. Náhle Ríša zamával
rukama, a už se sunul s hromadou kamení dolů
do propasti.
….
Tak tady to začíná být napínavé. Jste zvědaví, jak a jestli vůbec se kluci dostali do jeskyně? Tady je odkaz na celý soubor pohádek a i Diamantová jeskyně je v něm celá.